Být sám sobě průvodcem na cestě životem je schopnost, kterou jsme někde ztratili, zapomněli nebo potlačili. Děláme to každý den. Když se nám nedaří, zradí nás zdraví, cítíme se ztraceni a nevíme, kam dál…
Začneme hledat „zachránce“ mimo sebe. Na stránkách další motivační knihy, na kurzu samozvaných guruů, na diskusních fórech stejně ztracených existencí. Naivně věříme, že „tam venku“ objevíme tajný klíč ke štěstí, mapu k našemu vlastnímu životu, zdraví, klidu a pohodě. Ale co když tu mapu už máme v sobě? Pravda, i když možná trochu děsivá, je jiná: Nikdo zvenčí nás nezachrání…
Iluze vnějšího guru
„Být svým vlastním průvodcem znamená vzít kormidlo svého života zpět do vlastních rukou. Je to cesta od odevzdání se k vlastní síle, během které pochopíte, že klíč k uzdravení leží hluboko ve vás.“
Od dětství jsme vedeni k tomu, abychom se vzdali moci nad sebou samými ve prospěch autorit. Ve skutečnosti jsme všichni, někteří více, jiní méně, „ne-mocní“. Jsme zvyklí hledat odpovědi a řešení ve svém okolí. Pro mnoho lidí je tento přístup uspokojivý. Je pohodlné vzdát se odpovědnosti za své zdraví a rozvoj. Je příjemné připisovat své selhání životním okolnostem a nepřízni osudu.
Být sám sobě průvodcem vyžaduje odvahu. Odvahu „hledat uvnitř sebe“. Jste připraveni vidět se takoví, jací skutečně jste, a čelit pravdě o sobě?…
Intuice je tvůj kompas
Lékař řeší následky, ale klíč k příčinám máte vy. Může vám dát pilulku na snížení krevního tlaku, ale nedokáže zjistit, kdo nebo co váš krevní tlak zvyšuje. Terapeut vás může vyslechnout, ale nedokáže za vás odpustit. Vy sami jste jediným expertem na svůj vlastní život. Vaše tělo je vaše mapa a vaše intuice je váš kompas.
Co tedy znamená „být sám sobě průvodcem“?
Neznamená to být na všechno sám. Člověk je tvor společenský a pouze ve vzájemných interakcích s okolním světem a ostatními lidmi se rozvíjí a roste. Druzí jsou pro nás cenným zrcadlem. Být sám sobě průvodcem znamená převzít zodpovědnost za svůj život, osobní růst a své zdraví. O úctě k sobě samému, ke své cestě, ke svému tělu. O ochotě navázat k sobě blízký a upřímný vztah. Statečně čelit životním situacím a změnám, přijmout se takový, jací jsme, se světlem i stíny.
Dále to znamená…
💡Zpochybňovat svou mysl, protože my nejsme naše mysl. (Když mi hlava říká Tohle nezvládneš, vím, že to mluví jen starý program, ne moje skutečné Já).
💡Naučit se jazyk svého těla. (Když mě bolí v krku, ptám se: Co jsem se bála říct nahlas?)
💡Vrátit se do přítomnosti. Protože jen tady a teď máte sílu a možnost cokoliv změnit.
💡Přestat se vnímat jako oběť okolností a začít se vnímat jako tvůrce.
💡Naučit se naslouchat svému vnitřnímu hlasu a najít v sobě odvahu ho následovat
💡Přijmout nejistotu jako součást své cesty a budovat odvahu čelit životním výzvám (jedinou jistotou je, že vše je nejisté a podléhá neustálé změně)
💡Přijmout se takoví jací jsme a posilovat naše autentické Já
💡Hrát si a experimentovat. Prožívat a učit se z vlastních zkušeností.
💡Přiznat si vlastní chyby a v budoucnu se je snažit neopakovat
🙏 a to nejlepší nakonec…Být svým nejlaskavějším kritikem a přistupovat k sobě s láskou a laskavou upřímností
„Zkuste se dnes na 5 minut zastavit a všimněte si, kde v těle cítíte napětí. Co by vám toto místo řeklo, kdyby bylo vaším průvodcem?“
Pokud si připraven, začti se a objevuj 😊
Zajímá mě vše, co souvisí s osobním a duchovním rozvojem, zdravím, metafyzikou atd. Ráda přijímám informace, ráda se o ně dělím s ostatními, diskutuji o souvisejících tématech a rozšiřuji si obzory. Potěší mě, když se na můj blog budete vracet a mé články vám budou milou inspirací na vaší cestě. Blog tvořím sama ve svém volném čase. Budu se snažit přispívat každý týden.
Pokud chcete být informováni o nových článcích, navštivte moji stránku na facebooku nebo instagramu (ikonky v zápatí webu), kde můžete přidat komentář ke sdíleným příspěvkům. Pokud se vám mé články líbí, sdílejte je se všemi, kterým by mohly být na jejich vlastní cestě prospěšné.
